cesty po hradech a zříceninách, .. www.pohradech.cz

Bitva u Cullodenu se odehrála 16. dubna 1746 nedaleko vesnice Culloden na Skotské vysočině. Jednalo se o poslední bitvu vybojovanou na skotské půdě.

Britská vojska vedená Wiliamem Augustusem, vévodou z Cumberlandu zde porazila vojska jakobitů pod vedením prince Charlese Edwarda Stuarta. Jakobitská vojska byla tvořena skotskými horaly z vysočiny, Skoty z nížiny a malým množstvím Angličanů z manchesterského regimentu. Jakobité byli podporováni Francií, součástí jakobitských vojsk byly také francouzské a irské oddíly. Britská vojska byla tvořena převážně Angličany. Bitva byla krátká, trvala asi hodinu. Asi 1500–2000 jakobitů bylo v bitvě zabito nebo zraněno. Ztráty britských vojsk byly mnohem nižší – uvádí se 50 mrtvých a 259 zraněných. Důsledkem bitvy byl v podstatě zánik klanového systému ve Skotsku, nikoliv zánik klanů. A dnes tedy vládnou Anglii a Skotsku pokračovatelé Hanoverských (poslední byla královna Viktorie) – rod Sachsen - Coburg – Gotha (od manžela královny Viktorie – Alberta Sachsen Coburg Gotha).

Simon Fraser, Master Lovat (19. října 1726 - 8. února 1782) syn „Simona the Foxe“ v bitvě u Cullodena nebyl přítomen. Místo něho Charles Fraser z Inverallochy velel asi 300 Fraserům, kteří byli v přední části Jacobitské linie a dosáhli čela anglické fronty po velmi krátkém běhu. Druhá řada hannoverských vojsk je však zničila.

James Drummond, 3. vévoda z Perthu, se narodil ve Francii, ale v roce 1734 se vrátil do Skotska, aby žil s matkou na zámku Drummond. Byl jedním z nejbližších velitelů Charlese Edwarda Stuarta („Bonie princ Charlie“) a byl zapojen do obléhání Carlisle během Jacobiteho povstání v roce 1745. Klan Drummond bojoval s Jacobity v bitvě u Falkirku v r. 1746 a také v bitvě u Cullodenu v dubnu 1746. V bitvě u Cullodenu byl James Drummond, 3. vévoda z Perthu postřelen a na toto zranění později zemřel na lodi směřující po bitvě do Francie. Byl pohřben do moře. Jeho bratr, lord John Drummond, odešel do exilu ve Francii. Zatímco jejich bratranec William Drummond, 4. vikomt Strathallan, byl během bitvy zabit. Pro jejich podporu Jacobitů v letech revolty r. 1715 a 1745 byly Drummondům zabaven majetek

MacTavish. Vzhledem k tomu, že Dugald, mladší, byl uvězněn v září 1745 a že šéf (Archibald) byl docela stár, během roku 1745 někteří z MacTavishů bojovali v řadách svého souseda - Macintosh. Po Cullodenu začalo několik MacTavishů používat pravopis podpisu Thoma (p). Náčelník klanu MacTavish však si zachoval jméno MacTavish a zůstal i v držení pozemků u Dunardry. Farní registry a rodinné skupiny náhrobků v Argyll vyjadřují přechod jména z MacTavish na Thomson nebo Thompson.

MacKenzie. Během Jacobiteho vzpoury v roce 1745 byl klan rozdělen na šéfa/náčelníka klanu  - Kenneth Mackenzie, Lord Fortrose, který podporoval britsko-hanoverickou vládu a jeho příbuzného - George Mackenzie, 3. hrabě z Cromartie, který podporoval Jacobity. George Mackenzie, 3. hrabě z Cromartie, vedl Jacobitské Mackenzie v bitvě u Falkirku (1746), kde zvítězili nad britskými vládními sílami. Mackenzie pak pokračovali ve válce, aby získali země klanu Munro, neboť ti podporovali vládu. Brzy poté, co hrabě z Cromartie a jeho síly cestovali na jih, aby se setkali s Charlesem Edwardem Stuartem, byli napadeni klany Mackay a Sutherland Independent Highland Companies, kteří podporovali britskou vládu a střetli se v Bitvě o Littleferry – následně Jacobitští Mackenzieové již nemohli vstoupit do Jacobitské armády v bitvě u Cullodenu. George Mackenzie, 3. hrabě z Cromartie a jeho syn byli uvězněni na hradě Dunrobin a titul hraběte z Cromartie jim byl odebrán.

Cameron. Když Charles Edward Stuart přistál ve Skotsku v srpnu 1745, potkal se s Lochielem, 19. klanovým šéfem klanu Cameron, který se zavázal k plné podpoře prince svým klanem. Jakobitské povstání z roku 1745 by prý nikdy nezačalo, kdyby Lochiel nevstoupil se svým klanem. Klan Cameron bojoval s Jacobity v bitvě u Prestonpans (1745), bitvě u Falkirku (1746) a v bitvě u Cullodenu (16 dubna 1746). Po bitvě u Cullodenu Donald Cameron z Lochielu, známý také jako Gentle Lochiel, uprchl do Francie, kde zemřel v říjnu 1748. MacMartin, sept klanu Cameron, byli mezi nejvěrnějšími spolubojovníky Lochiela. V roce 1745 byli  MacMartinové součástí Lochielova pluku. Archibald Cameron z Lochiel, který byl náčelníkovým bratrem a vedoucím Jacobitem v klanu, byl také zajat a popraven v roce 1753.

MacDonald. Během Jacobitské vzpoury v roce 1745 Clan MacDonell z Glengarry spolu s Clanem MacDonald z Keppochu a MacDonald z Glencoe bojovali jako Jacobité v bitvě u Prestonpans 21. září 1745. Clan MacDonald z klanu Ranald spolu s klanem MacDonald z Glengarry a Clanem MacDonaldů z Keppochu bojovali jako Jacobité v bitvě u Falkirk Muir dne 17. ledna 1746. Clan MacDonald z Glencoe, Clan MacDonald z Clanranaldu a Clan MacDonell z Glengarry bojovali jako Jacobité v bitvě Cullodenu 16. dubna 1746, stejně jako Clan MacDonald z Keppochu, jehož šéf, Alexander MacDonald z Keppochu, byl v bitvě zabit.

MacLeod. Během Jacobitého povstání v roce 1745 vedoucí klanu MacLeod Norman MacLeod z Dunveganu nepodporoval Jacobity a místo toho vyzdvihl několik nezávislých jednotek svých Highlanderů na podporu vládních sil. Vedl například 500 mužů MacLeod na podporu vlády v bitvě u Inverurie 23. prosince 1745, kde byli vládní jednotky poraženy. Macleodové z Raasay, pobočka MacLeodů z Lewis, bojovali v bitvě u Cullodenu jako součást pluku Glengarry. V odplatu MacLeodové z Dunveganu pod jejich šéfem Normanem MacLeodem spálili a zpustošili ostrov Raasay, obtěžovali jeho obyvatele po mnoho týdnů během léta 1746. V důsledku toho se Norman MacLeod stal známý jako "The Wicked Man". V roce 1745 byl MacLeod z Dunveganu schopen vést až 700 mužů.

Pramen: https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=en&u=https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Culloden&prev=search

foto (c) t.kordač, 2018