Jdi na obsah Jdi na menu
 

Angerbach

Hrad stával na zalesněném ostrohu nad fotbalovým hřištěm v Kožlanech. Ze třech stran je ostroh chráněn příkrým srázem. Po jedné straně (severní) teče dosud říčka Javornice, která vtéká do rybníku Vožeháku a z jihu je ostroh obtékán Hradeckým potokem. Přístup k hradu je po cestě chatovou osadou při jižní straně a na konci chatové osady cestičkou asi 100m do příkrého svahu až do prostoru hradu.
První zmínka o Kožlanech je z roku 1230, kdy tuto obec král Václav I. věnoval cisterciáckému klášteru v Plasích za 200 hřiven stříbra. Později je však s klášterem směnil za obec Žihli. Následně zde nechal postavit lovecký hrad pod názvem Nový hrádek – ten je však již roku 1250 jmenován jako Angerbach (také Angerpach, Handrbach, Handrboch).
Roku 1313 držel Kožlany rytíř Ota z Kožlan (možná levoboček Viléma Zajíce z Valdeka). Ota byl nejspíše i správcem hradu, kde pravděpodobně i sídlil. Roku 1351 povýšil král Karel IV. Kožlany na městečko a udělil mu právo týdenního trhu. V roce 1378 připadly Kožlany pod správu královského hradu Týřov. V době husitské byl hrad husity zničen a od té doby je zříceninou.
Prof. Dr. Tomáš Durdík prokázal, že Angerbach byl skutečně jen loveckým hradem, nikoliv pevností středověkého období.
Hrad byl hrázděnou stavbou s příkopy a sypanými valy, které jsou dokladem přechodu mezi slovanským hradištním opevněním ke středověkému typu hradního opevnění. Obytná budova stála na samotné špici ostrohu a odděloval ji příkop a val; za ním stála další budova, chráněná rovněž příkopem a valem (podobně tomu je např. u hradu Čejchanov ve středních Čechách; pozn. tk). Přes příkopy pravděpodobně vedly dřevěné mosty, které bylo možno v případě nebezpečí strhnout. Vstup do hradu byl možný pouze ze západu – z lesa zvaného Královská hora.

Zpracováno s použitím Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl III., Severní Čechy, kolektiv autorů pod vedením Rudolfa Anděla, CSc., Nakl. Svoboda, Praha, 1984, a Čas hradů v Čechách, díl 1, spoluautoři Dr. Františka Vrbenská, Dr. Ludmila Koubová a M. Mysliveček, Nakl. Horizont, a.s., L.P.1997, Praha;

foto (c) t. kordač