Jdi na obsah Jdi na menu
 

Brixen / Bressanone

Město Brixen / Bressanone bylo historicky sídlem brixenských biskupů – tzv. biskupské knížectví - kteří zde měli honosné sídlo spolu s hlavním biskupským kostelem – Brixenský dóm.

V Brixenu / Bressanone (kdysi pomezí Rakousko-Uherska) žil ve vyhnanství (z politických důvodů) v letech 1851 až 1855 Karel Havlíček Borovský. Má ve městě i pamětní desku na domě, který si pronajal, když tu s ním nějaký čas pobývala jeho žena i s dcerou. Tuto desku jsem, bohužel, nenalezl. Tedy dům s touto deskou. Nicméně dá se vidět na Wikipedii. Nalezli jsme s přáteli jiné domy, které jsou rovněž spojeny s pobytem K. H. Borovského v Brixenu. 1. Hotel Elephant … z logiky věci – kdy proti hotelu Elephant (přes malé náměstíčko s kašnou) se nachází sídlo „Karabinérů“ ve městě a, bylo-li zde jejich sídlo již v polovině 19. stol., - zdá se zřejmé, že hned po svém příchodu do města byl politický vyhnanec Borovský ubytován právě zde. 2. Dům – Haus Waitz – Erler na rohu ulice Via Ponte Aquila / Adlerbrückengasse – zde skutečný důkaz pobytu K. H. Borovského na desce na domě.

Od kolegy - monarchisty a novináře pana Bedřicha Karla a s jeho laskavým svolením:

Tam hladov a nemocemi vyčerpán národní martyr Havlíček psal v třeskutých alpských mrazech a trpěl s bídnou podporou rakouského režimu vyhnanci vyměřené (400 zlatých ročně, po protestech zvýšena na 500 zlatých ročně, což byla roční odměna tehdejšího vyššího státního úředníka; průměrná mzda byla tehdy asi 150 zl. ročně). Zprvu zde bydlel Havlíček v luxusním hotelu U Slona, ale po měsíci se přestěhoval do podnájmu (Haus Waitz-Erler, pozn.TK). Když za ním po půl roce přijela manželka Julie s dcerkou, pronajal si Havlíček domek v komplexu již zmíněného hotelu. Rodina si na domácí práce držela služku a teplá jídla si většinou nechávala přinášet právě od Slona... Plicní tuberkulózou pak manželka nakazila nejen manžela, ale i svou jedinou dceru Zdenu. Toto "kruté příkoří" je dodnes vydáváno za projev „odporného“ režimu „podlých“ Habsburků, pod nimiž národ 300 let tak „zle trpěl“.

Karel Havlíček však pobýval dříve i v Rusku a o tom napsal tato slova:

"Po novém roce v nejtužších mrazech klusal jsem na kybitce do Moskvy, zahříván nejvíce horkostí své srdečné všeslovanské vzájemnosti. Ruské mrazy a ostatní ruské věci uhasily ve mně poslední jiskru všeslovanské lásky ... a tak jsem se vrátil do Prahy ČECHEM, pouhým neústupným Čechem, ba s jakousi tajnou kyselostí proti jménu Slovana, které mi poznavše dostatečně Rus i Polsko, jakousi ironií zavánělo ... Rusové smýšlejí s námi nepoctivě a sobecky. Přiznávám, že mi Maďaři co zjevní nepřátelé Čechů i Illyrů  jsou milejší než Rusové, kteří s jidášským políbením přicházejí - nás vstrčit do kapsy. Čechové jsme a Čechové chceme zůstat navždy a nechceme se státi ani Němci ani Maďary ani Rusy a proto buďme k Rusům chladní, nechceme-li je dokonce nenávidět."

Zajímavou každodenní reálií Brixenu je fakt, že město je sice italské, je zde však více než 70% německy mluvících obyvatel (tudíž vše důsledně dvojjazyčné), což samo o sobě činí nejen město, ale i jeho blízké okolí zvláštním způsobem přitažlivé. … jako kdyby místních 70% „rakouských Italů“ bylo hrdými na svůj německý jazyk, či snad sounáležitost s blízkým Rakouskem.

Slavným rodákem je rovněž jeden z nejlepších horolezců - Reinhold Messner.