Jdi na obsah Jdi na menu
 

Rabštejn, hrad v Rabštejně nad Střelou

První písemná zmínka o hradu Rabštejnu pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů (erb tří obrněných nohou). Po roce 1321 koupil rabštejnský statek Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna, od (pravděpodobně) Milhostice Lidéře z Rabštejna. Oldřich Pluh držel Pluhův Žďár a sloužil pánům z Hradce. Později se stal královským podkomořím a byl oblíbencem krále Jana Lucemburského. Přestavěl zpustlý hrádek v Rabštejně n/Střelou na významné šlechtické sídlo a založil na předhradí opevněné město, kterému vymohl 21. září 1337 pražské městské právo.
V držení rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové byli nuceni roku 1357 město a hrad prodat za 3000 kop grošů míšeňských císaři Karlu IV., který si byl vědom strategické polohy hradu a města na obchodní cestě z Prahy do Chebu a dále do Bavorska a chtěl je mít ve svém majetku. Tak se stal Rabštejn královským zbožím, které spravoval purkrabí. Císař okolo hradu nechal vybudovat manský systém a také zde často pobýval. Výnosy z něho daroval roku 1370 své manželce Elišce Pomořanské. Zároveň Karel IV. udělil v roce 1375 městu právo vybírat clo na zmíněné obchodní cestě a pod hrozbou zabavení zboží bylo kupcům nařízeno procházet městečkem. Roku 1397 postoupil Karlův syn Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu za 1600 kop grošů českých.
Po roce 1419 se v držení Rabštejna (ať bezprávně nebo jen jako královské zástavy) střídalo mnoho šlechticů – Jindřich z Plavna, Bušek a Jan Caltové z Kamenné Hory, páni z Gutštejna, Šlikové. Lorenci Šlikovi hrad Rabštejn zůstal poté, co mu byl konfiskován Loket pro účast na první vzpouře proti Habsburkům r. 1547 (proti Ferdinandovi I.). Později, již jako svobodné zboží získali hrad Libštejnští z Kolovrat – Jáchymovi Libštejnskému bylo zboží konfiskováno pro účast na stavovském povstání v letech 1618 – 20. Roku 1638 získal hrad s panstvím Leonard Helfried z Meggau a po jeho dědicích (asi roku 1665) hrad získal Jan Šebestián z Pötingu, který zde dal vystavět r. 1666 klášter servitů na zbytcích dřívějšího kláštera karmelitánů (zaniklého r. 1532).
Roku 1748 získali hrad Lažanští z Bukové. Tento rod hrad držel až do roku 1945.
 
Pluhové z Rabštejna (též Pflugové) byl starý český vladycký rod, který v 15. století povýšil do stavu panského. Ve znaku nosili na červeném štítě stříbrnou radlici (1 a 4. pole štítu), podle německého názvu Pflugschar, což odkazovalo na předchozí sídlo rodu – Pluhův Žďár, v dalších dvou polích (2. a 3. pole) měli větev se zelenými lístky na stříbrném štítu.
Oldřich Pluh vlastnil koncem 13. století Pluhův Žďár a zplodil mnoho potomků. Další Oldřich Pluh získal Rabštejn. Nejdříve sloužil pánům z Hradce, poté odešel do královských služeb, kde dvacet let působil jako královský podkomoří Jana Lucemburského, kterému znovu a znovu dokázal shánět dostatek finančních prostředků pro jeho rozhazování. Jeho synové se dostali do sváru s Karlem IV., který jim však odpustil, ale o hrad Rabštejn n/Střelou přišli. Získali statky na Loketsku. Hynek obnovil zpustlý hrad Kynžvart, působil jako fojt v Horní Lužici. Jeho syn Hynčík měl majetek v Bavorsku a válčil proti husitům. I další příslušníci rodu bojovali z Bavorska s husity. Rozbroje skončily až koncem 15. století, kdy začal Hanuš (Jan) těžit cín ve Slavkovském lese. Ze zisku vybudoval město a hrad Bečov, získal Nečtiny, Tachov, Chodovu Planou a patřil mezi nejbohatší české šlechtice. Působil jako nejvyšší maršálek, v letech 1533–1537, kdy zemřel, vykonával funkci nejvyššího kancléře. Jelikož neměl žádného dědice, svoje velké jmění odkázal svému synovci Kašparovi, který s nabytým majetkem dobře hospodařil. Přidal se však na stranu vzbouřených stavů, po porážce veškeré statky ztratil a musel emigrovat. Koncem 16. století rod v Čechách vymřel, míšeňská větev vymřela v 18. století.
 

Jan Calta z Kamenné Hory (asi 1426–1465) byl český šlechtic a politik. Přestože pocházel z méně významného rodu, zastával několik významných úřadů a podařilo se mu podstatně rozšířit rodový majetek. Narodil se pravděpodobně v roce 1426. Jeho otcem byl rytíř Bušek z Kamenné Hory, který však zemřel již v roce 1433. Rabštejnské panství, které Jan po otci zdědil, proto spravoval Burian z Gutštejna a v letech 1446–1447 spolu o vydání dědictví vedli spor. V době okolo roku 1450 patřil Jan Calta mezi významné podporovatele pozdějšího krále Jiřího z Poděbrad a je uváděn jako jeho švagr. Je tedy možné, že se oženil s jeho blíže neznámou sestrou. Druhou manželkou se stala Kunhuta z Ronova. Z dětí jsou známé tři dcery, z nichž dvě se provdaly za příslušníky pánů z Kunštátu a pánů ze Švamberka. Třetí dcera, Bonuše (též uváděná jako Anna), si vzala Beneše z Veitmile.
Jan Calta patřil od roku 1454 mezi osm zástupců nižší šlechty v zemském soudu. V roce 1455 je uváděn jako rádce a komorník krále Ladislava Pohrobka a v letech 1457–1458 byl nejvyšším mincmistrem. Velkým zdrojem příjmů bylo Caltovo podnikání v oblasti žoldnéřství. Roku 1451 byl také jedním z velitelů vojska, které obléhalo hrad Perštejn.
 
Zestručněno dle Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl IV., Západní Čechy, kolektiv autorů pod vedením dr. Milosl. Bělohlávka, Nakl. Svoboda, Praha, 1985; a dle Čas hradů v Čechách, díl. 1, spoluautorky Dr. Ludmily Koubové, Nakl. Horizont, a.s., L.P.1997, Praha;
 
foto (c) t.kordač, 2017