cesty po hradech a zříceninách, .. www.pohradech.cz

První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1282, kdy ji tehdejší majitel vilémovský klášter směnil za Markovice s pražským arcibiskupem Tobiášem z Bechyně. Roku 1296 je však za majitele uváděn břevnovský klášter v Broumově a v jeho službách purkrabí Konrád ze Sulic. Tvrz r. 1386 získává Vavřinec Martinů, měšťan pražský, od rytíře Oldřicha ze Sulic i s poplužním dvorem. Na počátku 15. stol. sulickou tvrz a panství kupují opět rytíři Suličtí. Dlouho ji však neudrží a následně (pravděpodobně po husitském období) ji zakoupilo Nové Město Pražské.

Z dalších majitelů jsou doloženi Hrd ze Sulic k r. 1398, Petr Košík ze Sulic r. 1429, r. 1457 při odúmrti po Anně, manželce Přísnaka ze Sulic, její vnuk Heřman ze Sulic a Oldřich Medek z Valdeka a ze Sulic, který ještě r. 1480 ručil za svého příbuzného svým majetkem v Sulicích. Rodina dřívějších majitelů se odstěhovala do Slepotic na Chrudimsku, ale dále užívala původního přídomku Slepotičtí ze Sulic.

Tvrz samotná zanikla pravděpodobně během 15. století a dále je již vedena jako pustá.

Koncem 15. století získala Sulice spolu s blízkou Kamenicí obec Nového Města pražského, která tu hospodařila až do konfiskace Ferdinandem I. r. 1547. V zápisech o konfiskaci a následujícím prodeji Janu Frejnarovi z Branova r. 1550 byla naposled uváděna i sulická tvrz, ale už jen jako „tvrz pustá s příkopem“. Roku 1576 už zase majitel Samson Křinecký postoupil Sulice v dluhu spolu s Kamenicí Čeňkovi Mičanovi z Klinštejna, který je připojuje ke statku Kamenice. Po roce 1696 se Sulice dostaly k panství Dobřejovickému, po zrušení poddanství a při novém uspořádání státu v r. 1849 a dalším v r. 1854 patřily Sulice do okresu Jílovského.

V Sulicích bývala tvrz, po níž jsou dosud stopy, jest zde dvůr a revír arcibiskupství pražského. V obci jsou tři rybníky, z nichž vytéká potůček ke Psárům.

Tvrz stávala přímo ve snížené části terénu mezi dvojicí dodnes zachovalých rybníků na plošině asi 20x35 metrů. Prostor bývalé tvrze je sevřený dvojicí rybníků (dolní řečený Parkán).  Pahorek tvrze obklopuje téměř zachovaný mohutný příkop, který býval napájen potůčkem mezi rybníky. Jihovýchodně od tohoto sídla se nacházel poplužní dvůr. Dodnes v těchto místech stojí jakési hospodářství, od jihu k tvrzišti přiléhá - oproti tvrzišti značně výše položené - pole. Sever kryje zástavba obce.

O podobě zástavby tvrziště z dnešního stavu vyčíst mnoho nelze. Asi ji tvořila jediná budova (neznámého půdorysu) chráněná po obvodu pravděpodobně dřevěnou palisádou, možná i kamennou hradební zdí.

Dle knihy Čas hradů v Čechách, díl. 1, Dr. Ludmila Koubová (spoluautor M. Mysliveček), Nakl. Horizont, a.s., L.P.1997, Praha; z části čerpáno i z knihy Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl VII., Praha a okolí, kolektiv autorů, Nakl. Svoboda, Praha, 1988.

Foto erbu Slepotických ze Sulic (na náhrobníku Heřmana Diviše Slepotického ze Sulic, ve zdi kostela sv. Františka ve Starém Knínu, okr. Příbram) Ivan Minář, 08/2011

Slepotičtí ze Sulic byl rytířský rod založený roku 1470 Heřmanem ze Sulic po jeho odchodu do Slepotic na Chrudimsko. Poslední zmínka o rodu pochází z roku 1630.

Blason: rytíř s mečem hrotem dolů na loďce ve zlatém štítu.

foto (c) t.kordač, 2019