cesty po hradech a zříceninách, .. www.pohradech.cz

Mitrov, zřícenina hradu nedaleko Velké Bíteše

Asi v 80. letech 13. století vybudoval Demeter z Bukové, z rodu, který měl prý v erbu křídlo (pravděpodobně pocházel z rozrodu z Tasova, ke kterému příslušel i rod Lomnických), asi půl hodiny cesty od obce Strážek, na úzkém horském hřebeni, obtékaném ze tří stran říčkou Bobrůvkou, hrad, který nazval po sobě Dimitrov, zkráceně Mitrov. Stavitelé hradu vybrali  nejužší místo ostrohu, oddělili je hlubokým příkopem a za ním postavili zeď a věž, která ovládala nevelkou planinku za příkopem, stáčejícím se po mírnějším svahu a táhnoucím se podél hradiště až k opačnému konci opevněného areálu, kde končí v prudkém svahu nad řekou. Hlína z příkopu byla navršena na mohutný násep, na němž stála patrně dřevěná hradba. Z ní byla ovládána přístupová cesta z podhradní dědinky, zvané Podmitrov, úbočím vzhůru ke hradu. Vnitřek areálu obepínala kamenná zeď, jejíž zbytky se zachovaly dodnes. Na některých místech byla zvenčí podepřena kamennými pilíři. Po zakladateli hradu Demeterovi z Bukové tu sídlil v r. 1297 jeho syn Bohuslav z Bukové. V r. 1358 se po Mitrově psal jiný Bohuslav, který získal i hrad Víckov s okolními vesnicemi; ten postoupil v r. 1365 díl mitrovského zboží markraběti Janovi. Hrad s panstvím se tak stali zeměpanskými. Díl na tomto zboží měl také Vaněk z Potštejna, který jej postoupil markraběti Janovi v r. 1375.

Po Mitrově se psal v r. 1398 i Dobeš, který tu byl patrně purkrabím, neboť zboží bylo zeměpanské až do r. 1407, kdy je dal markrabě Jošt Hlaváčovi z Ronova. Od prvních držitelů Mitrova odvozoval svůj původ rod Mistrovských. Hlaváč se psal po Mitrově ještě v r. 1433, i když jej v r. 1415 postoupil Vilému z Pernštejna. Později nastaly o Mitrov spory mezi pány z Ronova a Pernštejny, ale Pernštejnové, v jejichž zájmové sféře mitrovské zboží leželo, už hrad nepustili a drželi jej až do r. 1589. Hrad však postupně chátral a urbář z r. 1588 jej uvádí jako zcela pustý. Tehdy Jan z Pernštejna zastavil zboží na 6 let za 6000 zlatých Matyáši Žalkovskému ze Žalkovic. Po Matyášově smrti držel zboží jako úhradu za nezaplacené dluhy Václav Žalkovský ze Žalkovic. Před Bílou horou náležel Mitrov Jindřichu Mistrovskému z Nemyšle, kterému byl v r. 1623 zkonfiskován. Mitrov koupil Šimon Kratzer ze Schönsperku, okamžitě jej prodal Hanuši Jakubu Magnášovi, zvanému Bergamosco. Při tomto převodu majetku se znovu mluví o pustém hradu Mitrově. Zachovaly se z něho zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové hradební věže s gotickým oknem.

Zpracováno s použitím Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl I., Jižní Morava, kolektiv autorů pod vedením univ. prof. dr. Ladislava Hosáka, DrSc., a dr. Metoděje Zemka, CSc., Nakl. Svoboda, Praha, 1981.

        Demeter z Bukové                       Mitrovští z Nemyšle

K rodu Mitrovských z Nemyšle

Jiří mladší Mitrovský z Nemyšle (†1629) byl po Bílé hoře místopísařem Českého království (1622–1623) a purkrabím Pražského hradu (1623–1629). Na svých panstvích v západních a středních Čechách (Manětín, Záběhlice) prosazoval přísnou rekatolizaci. Jeho majetek přes manželku Ester přešel do rodiny Lažanských z Bukové. Jeho synovec Vilém Jindřich (†1682) byl královským radou a dlouholetým hejtmanem Vltavského kraje (1659–1674). Tuto funkci zastával i jeho syn František Sezima (†1720), který byl navíc místopísařem (1709–1711) a místosudím (1712–1720) Českého království. Po jeho smrti dědicové prodali Jetřichovice (1721) a tím končí historie Mitrovských v Čechách. Posledním potomkem české linie byl Jan Josef, který zemřel v roce 1737 v Bělehradě jako plukovník císařské armády a rytíř Maltézského řádu.

Předkem moravských větví Mitrovských byl Václav Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle († 1596), který se díky sňatku usadil na Těšínsku, kde se také uplatnil v zemských úřadech. Z jeho potomstva vynikl Maxmilián (†1714), který v roce 1687 koupil panství Hrabyně v Opavském knížectví, kde zastával několik vysokých funkcí a v roce 1705 jako první z rodiny získal stav svobodných pánů. Panský stav pak v roce 1716 získal i jeho mladší bratr Arnošt Matyáš (1677–1748), který byl nakonec zemským hejtmanem v Opavsku (1742–1748). V roce 1713 koupil panství s hradem Vikštejn a o rok později po bratrovi zdědil Hrabyni. V roce 1731 koupil od Lambergů panství Bystřice nad Pernštejnem se zříceninami hradů Zubštejn a Pyšolec. Centrem panství byl zámek Dolní Rožínka, tento majetek vlastnili Mitrovští až do 20. století. Arnošt Matyáš měl ze dvou manželství pět synů, tři z nich založili nové rodové linie, jejichž potomstvo dosáhlo během 18. a 19. století dosáhlo vysokého postavení v habsburské monarchii. Bez potomstva zemřel druhorozený syn Arnošt Benjamin (1706–1774), který byl dědicem Hrabyně a po roce 1750 zde nechal vystavět barokní zámek.

Zakladatelem mladší moravské větve byl nejmladší potomek Arnošta Matyáše z jeho druhého manželství Jan Křtitel Mitrovský (1736–1811). Ten od mládí působil ve státních službách na Moravě, kde nakonec dosáhl předního postavení ve společnosti jako nejvyšší zemský sudí (1776–1781) a nejvyšší komoří (1783–1811). Jako své sídlo na Moravě koupil zámek Žádlovice, vlastnil také palác v Brně. Žádlovice zdědil starší syn Alois (1765–1824), který zemřel bezdětný a Žádlovice prodal v roce 1815. Mladší syn Antonín Bedřich I. (1770–1842) se stal jednou z nejvýznamnějších osobností rodu, během své kariéry byl mimo jiné moravským zemským hejtmanem (1815–1827) a nakonec nejvyšším kancléřem (1830–1842). V rodině Mitrovských se stal také jediným nositelem Řádu zlatého rouna. Jako moravský zemský hejtman získal řadu zásluh, mimo jiné nechal upravit park pod Petrovem a byl spoluzakladatelem Moravského zemského muzea.

Rodové heslo zní: Aeternus quia purus (Věčný, protože čistý).

foto (c) t.kordač, 2021